Poskytování duchovní služby vězňům má dvě základní podoby, dobrovolnickou a profesionální. V obou případech se tato služba děje na základě pověření. Dobrovolníkem se může stát každý člen církve s tímto pověřením. Kaplanem a současně zaměstnancem Vězeňské služby se může stát člen církve s pověřením a doporučením církve, který je způsobilý vést bohoslužby na základě ordinace a má vysokoškolské vzdělání. Obecné podmínky pro dobrovolnickou i kaplanskou službu stanovují Zásady pověřování k duchovenské službě v jiných institucích.
Většina dobrovolníků a kaplanů jsou členy zapsaného spolku Vězeňská duchovenská péče, který je ekumenickou platformou poskytující členům odbornou, konzultační i duchovní podporu. Podstatu této služby pak nejlépe vystihuje preambule spolku: Evangelium Ježíše Krista vybízí a vede křesťany k službě všem lidem, kteří jsou v jakékoli nouzi. K nim patří i vězňové, i když nesou sami odpovědnost za porušení zákonů. Vedeni milosrdenstvím sloužíme jim jako lidem obzvláště potřebným. Stojíme vedle nich jako stejní viníci před Bohem, kteří vědí o skutečnosti Božího odpuštění. V této víře je vedeme k uznání vlastní viny, jejich břemeno jim pomáháme nést a přinášíme zvěst Boží milosti a možnosti nového začátku.
Vězeňský duchovní je zasazením do sekulárního prostředí věznice v unikátní pozici. Už sama jeho přítomnost může vyvolávat emoce pozitivní, negativní, případně lhostejnost. To vše ale může vyjadřovat jakýsi postoj, který mlčky vybízí k něčemu ve smyslu, „tak se ukaž, předveď v instituci, která umí fungovat a dlouho fungovala, aniž by nějakého duchovního potřebovala“. Tenhle lehce nepopulární pocit, je dobré si občas připustit. Vede k respektu vůči ostatním zaměstnancům, bez nichž by složitý bezpečnostní systém nemohl fungovat. Proto má být vězeňský duchovní připraven vhodným způsobem sloužit také zaměstnancům, pokud o to projeví zájem.